Někdy se člověk potřebuje vymezit. Když se kontury mapy, na které se pohybuje, začínají vytrácet a potřebuje se zastavit a zorientovat. Toto je tedy mé vymezení. Cesta k němu trvala léta.
První kolo volby prezidenta bylo pro mne osobně velmi hutnou studií o chování a přemýšlení lidí ,jednak z mého okolí, ale hlavně skupiny, kterou trošku jízlivě nazývám srdíčkáři.
Bohužel si již delší dobu uvědomuji, že valná většina lidí, kteří projevují zájem o různé alternativní přístupy k životu, k duchovnímu hledání či tvůrčímu a pozitivnímu myšlení mají jedno společné. Totálně ignorují a až to někdy vypadá, že dokonce opovrhují, jednou z funkcí, kterou jsme od stvoření jako lidské bytosti dostali. Říká se jí rozum. Hned z kraje se přiznávám k tomu, že je mi to líto, bo mnoho z myšlenek, které jsou této skupině vlastní, je vlastních i mně. Co mi však vlastní není, je onen nerozum, který mnohdy totálně diskvalifikuje vše z toho dobrého, co výše zmíněné postoje reprezentují.
A tak den co den mohu vidět, jak tito lidé sdílejí a stavějí na informacích, které jsou pro průměrně vzdělaného člověka opravdu k smíchu. Nikdo nic neověřuje, nehledá, nepátrá (a to by přece měla být jedna ze základních vlastností každého hledače) a místo toho pouze konzumuje a posiluje své vidění světa. Jak to tak vypadá, na úrovni formálního vzdělání mnoho nezáleží. Spíše je to o používání, respektive nepoužívání, té základní dovednostní výbavy, kterou by každý měl mít, pokud absolvuje základní školu. Elementární matematika, fyzika a historie.
Na první pohled to vypadá, že mezi těmito lidmi (stejně tomu tak je v hospodách čtvrtých cenových skupin) je mnoho fyziků, matematiků, astronomů, politologů, sociologů, ekonomů atd. Zasvěcené sdílení informací ze zaručených zdrojů na témata studené fúze, astronomického postavení planet ve výjimečných konstelacích, zázračných přístrojích sestavených na neexistujících technologiích atd. To vše je na denním pořádku. Ovšem hned na druhý pohled vidíme děti, které si hrají s pojmy, které odposlechly u dospělých, ale vůbec jim nerozumí. Na rozdíl od těch dětí, je však používají účelově, jak jsem psal, pouze k posílení svého způsobů vidění světa.
Jaký to má důsledek? Mimo to, že pak opravdu nikdo, kdo onu výbavu ze základní školy používá, natož nějaký odborník v daném oboru, nemůže brát jejich názory vážně, se tak stávají pouhými karikaturami toho, co hlásí. Hlásá-li někdo, že důležitý je život v pravdě a chová-li se podobným způsobem, těžko to s tou pravdou asi myslí vážně. Nemá-li tedy na mysli zase jen nějaký typ pravdy, který pasuje do jeho vidění světa. Hlásá-li někdo, že je zodpovědný za své činy a přitom totálně nezodpovědně přeposílá neověřené bludy, tak opravdu nevím, co si pod tím pojmem zodpovědnost mám představit. Hlásá-li někdo, že důležitý je vlastní názor a při tom pouze kompiluje své světovidění z podobných zdrojů (ti „pokročilejší“ esoterici mají dokonce své vlastní „objektivní“ zdroje, se kterými se astrálně spojují, to je teď super hit), tak opět netuším, co je tím vlastním názorem myšleno. Hlásá-li někdo, že důležitý je život v jednotě a stále rozděluje svět na to dobré, ze srdce pocházející, a na to podlé, manipulující, rozumové, na to duchovní a neduchovní, na to k pravdě vedoucí a naopak od pravdy odvádějící na zlé doktory a hodné léčitele – zkrátka na my a oni – tak jsem opět zmaten z toho, co si pod pojmem jednota mám představit. V tomto výčtu by šlo pokračovat ještě hodně dlouho.
V posledních dvou měsících bylo možné sledovat dvě tristní ukázky toho, kam tento esotericko-srdíčkářský způsob vnímání reality vede. První z této události byl konec světa. Takových, s odpuštěním kravin, co tito lidé byli schopni konzumovat a rozhlašovat, to se vidí málokdy. To bylo modelů, teorií, příprav, strachů a vše podložené naprostými bludy. Obětí této skupinové halucinace byli pouze dvě skupiny obyvatel – ti nevzdělaní, většinou v podmínkách plných pověr a středověkého tmářství vyrůstající (ti za to nemohou, každý z nás se tak mohl narodit) a pak právě esoterici. Pro všechny ostatní to byl maximálně důvod k dobrému vtipu v hospodě.
Druhou tristní ukázkou byly prezidentské volby. Zde se srdíčkově-esoterická naivita a nerozum projevily opět v plné velikosti. Od prvotního nepochopení toho, že prezidentské volby jsou od toho, aby se zvolil prezident, nikoliv od toho, abych pomocí hlasovacích lístků vykřičel do světa svůj duchovní světonázor, přes totální opovrhování matematiky ze základní školy až po rádoby hluboké úvahy typu – žádný hlas se nikde neztratí. Zde si jen dovolím upozornit, že se stačí podívat do učebnice dějepisu dějin 20-tého století. A zrovna naše země by měla setsakramentsky dobře vědět, že se ztratit mohou a to velmi bolestným způsobem.
Co je na tom všem možná nejsmutnější, je fakt, že celá esoterická scéna má společný ideál, který tkví v tom, že je nutné ego upozaďovat, některé školy ho dokonce chtějí zničit. A přes to vše, všichni tito příznivci staví své vidění světa právě na velikášském předpokladu, že oni a kamarádi kolem nich, jsou ten svět. Když já mám dvacet kamarádů, kteří budou volit Táňu Fišerovou, tak to přece znamená, že všechny volební a předvolební průzkumy jsou manipulací. Máme osm a půl milionu voličů a odhadovaná účast byla prakticky rovná té skutečné – tedy 60%. Volič, který měl šanci dostat se do finále, musel mít přes 20% hlasů. Pokud si někdo myslí, že je v této republice skoro jeden a čtvrt milionu takto smýšlejících lidí, tak to svědčí o opravdu velkém egu. Život takto smýšlejícího člověka se prostě nemůže odehrávat jinde než na esoterických seminářích a v jeho knihovně plné new age literatury. Stejné to bylo i s předpokládaným koncem světa. Vždyť je to přece v myslích tolika lidí! (i kdyby těch nebožáků bylo pár desítek milionů, tak je to hrstka v moři oproti cca. dalším sedmi miliardám, kterým to bylo úplně putna)
Tento způsob vnímání světa, který odmítá pracovat s tím, že bytostí se stejným právem na názor, stejným pocitem svébytnosti, stejně cítících bytostí toužících se dostat ke své vidině štěstí, jako on sám, avšak s totálně odlišnými představami podoby tohoto štěstí, je tu opravdu hodně velká tlupa a své omezené vnímání považuje za tu jedinou realitu (i když na seminářích samozřejmě kýve hlavou, když lektor mluví o vícečetné realitě a různých názorech), opravdu nemůže vést k jakémukoliv zmenšení důležitosti svého já. Minimálně tím pohrdá těmi osmi miliardami podob svého já, které se zde potulují s jinou výbavou, než má on sám. Ano, je nás tu opravdu velká parta, a pokud se v ní chceme jen trošku orientovat a chceme-li být dokonce nápomocní v jejím vývoji, tak nám opravdu jen srdce nepomůže. Vesmír naší době však daroval prostředky, které nám v té orientaci mohou pomoci. Jejich základy, se minimálně v té vyspělejší části světa, vyučuje každé mále dítě.
Masaryk řekl, že city a emoce, které nejsou podložené rozumem, nejsou argumentem. Naprosto s ním souhlasím. Pravda, přesně tak platí, a dvacáté století nám to demonstrovalo v celé své zrůdnosti, že rozum bez citu a empatie je schopen vytvořit takové věci jako plynové komory v koncentračních táborech. Na toto rádi esoterici poukazují, avšak ignorováním té první půle se dostávají pouze do opačného extrému.
Jaká je tedy cesta vyvažování cesty rozumu a citu? Princip není složitý. Spočívá ve validaci. Tj. mám-li nějaký pocit, tak se ho pokusím zasadit do kontextu námi společně prožívané reality. Mám pocit že mohu létat? Možná lépe než se vrhnout z nejbližšího mostu, prostudovat přírodní zákony a udělat pár pokusů třeba s kamenem. Mám pocit, že Táňa má šanci dostat se mezi vítězné kandidáty? Vyjdu z Maitreji, zajdu do hospody, do továrny, do lékárny, zajedu na Moravu, pokecám ve vinném sklípku a naslouchám. Mám pocit, že veškeré průzkumy jsou zmanipulované? Vyťukám do prohlížeče třeba adresu www.wikipedia.cz a porovnám podobné průzkumy za posledních dvacet let, z různých zdrojů, a podívám se, jak se lišily od skutečnosti. A ano, lišily, avšak nikdy o desítky procent. Zajdu třeba do fortuny, kde jsou motivace těchto průzkumů úplně odlišné od těch politických a porovnám je s těmi v médiích. Všechny říkají víceméně to samé? Táňa na úplném konci chvostu s pár procenty? Možná to mé cítění nebude tak objektivní. Pravda, chce to vyvinout nějakou aktivitu, ptát se, zkoumat, nejen pasivně přeposílat. A riskovat tím také to, že budeme muset uznat, že naše cítění nám vždy nemusí radit dobře, že jsme se mýlili! To ale bolí a tak to raději dělat nebudeme a ještě si na facebook pověsíme průzkum ze zahraničních médií, který je na první pohled hodně špatně podstrčeným fakem, podepsaným neexistující agenturou (to si ale raději ověřovat nebudeme) a je to. Ale žijeme v pravdě, že?
Výše uvedený příklad je pouze demonstrativní a platí obecně o veškeré práci s informacemi a přístupu ke světu. A ještě jedna věc. Opravdu nemusíme všichni rozumět fyzice, astronomii, biochemii, sociologii, politologii, ekonomice – tj. není třeba mít pocit, že se musíme vyjadřovat ke všemu. Můžeme si dopřát toho komfortu, že řekneme – nevím. Tedy v případě šíření blbin na facebooku a o přestávkách na seminářích prostě mlčet. A až jednou přijde diskuse k tématu, jak dobře pást kozu, kterou máme dlouhá léta doma a opravdu o tom něco víme, přispět svou znalostí a zkušenostmi do diskuse.
Pro ty, co dočetli až sem, mám dobrou zprávu. Už se blížím k závěru 🙂.
Vzpomínám si, jak jsme na výcviku systemických konstelací u Jana Bílého, kterého si mimo jiné velmi vážím za to, že opravdu nepatří mezi ty srdíčkové esoteriky, dostali úkol, rozdělit se do tří skupin, které měli symbolizovat tři odlišné způsoby vedení konstelací, a práce s lidmi vůbec. Byl to terapeutický, koučinkový a esoterický přístup. Velmi se to ve mne mlelo. Nějak jsem pořád poskakoval mezi tím koučinkovým a esoterickým (šamanským). Nebylo však jiné volby a tak jsem zůstal mezi esoteriky.
Dnes už přesně vím, který z těch přístupů mi tam chyběl, který je mi nejbližší. Je to přístup filozofický. Filozofka Hypatia, ve skvělém filmu Agora, říká v jedné (pro mne klíčové) scéně, svému bývalému žáku, který přijal církev za svou cestu. Váš způsob poznávání světa je věřit a nepochybovat, ale já jsem filozof, já musím zpochybňovat, vážit a ptát se. Filozofie té doby v sobě zahrnovala studium astronomie a matematiky a snažila se právě o onu validaci, o které píši výše. Moderní filozofie činí to samé, vždy v daném oboru, ke kterému se vyjadřuje. Mimochodem, nedopadla dobře, jako mnoho těch, kteří se snažili a snaží vyvažovat a smiřovat protipóly.
No a tak jako jsem kdysi pouštěl po proudu potoka jednu kuličku ze své meditační maly za druhou a symbolicky se tak loučil a odstřihával od své minulosti oddaného a nepochybujícího žáka jednoho indického gurua (a tím pádem od celého oranžového společenství), nechávám po proudu řeky odplout i svou esoterickou minulost. A jako tomu bylo vždy, nechávám si z ní to dobré a vyrážím na další cestu. Na lodi, kde se nepátrá, ale jen kopíruje a balí do srdíček, mě to prostě už nebaví 🙂