Téma tohoto blogového příspěvku na mne tlačí již delší dobu. Vlastně se mi do něj dost nechce, protože se dotýká míst, která jsou sice zahojená, ale jizvy o sobě stále dávají vědět. A velmi pravděpodobně již nepřestanou.
Poslední dobou se však vyrojilo několik tzv. „kauz“, které jizvy trochu rozdráždily. Těmi kauzami byly televizní reportáže (odkazy jsou v závěru) odhalující nekalé praktiky tzv. obchodníků s lidským neštěstím. Posledním impulzem pak bylo video z přednášky jednoho indického učitele, který v naší zemi již dlouhá léta působí. Obě témata se mne osobně dotýkají, protože si ještě dokáži vzpomenout na doby, kdy jsem je vnímal z té druhé strany. Třeba někomu zkušenosti popsané níže, a závěry z nich, pomohou najít cestu z bludného kruhu.
Alternativní léčba
Před mnoha lety jsem jako umírající mladý muž zoufale hledal pomoc kde se dalo. Vždy jsem říkal, že o tom napíši knihu, která se esoterické scéně nebude líbit. Nikdy jsem tak neučinil. Možná z obav, že by mohla vyznít příliš proti alternativně naladěná. Nikdy už to ani neudělám, byla by příliš neaktuální. Byla by však přesně o tom, o čem byly ony dvě reportáže. O zkušenostech nejen mých, ale mnoha dalších, se kterými jsem se na své cestě potkával. Byla by to kniha o esoterickém pozlátku.
Pozlátko, které se blyští za časopisovými články, televizními diskusemi, přednáškami a já nevím čím, zakrývá to, co dvě reportáže České televize a Českého rozhlasu odhalily. Lži a parazitování na lidském neštěstí. A největším neštěstím je to, že velká část tzv. alternativců vše označuje za pokus o likvidaci alternativní scény a alternativního způsobů léčení. Jestli však něco možná opravdu způsobí novodobý hon na čarodějnice, tak to bude právě tento přístup. Pokud se nebudou ti, co alternativní přístupy používají, schopni od podobných praktik jasně distancovat, budou si moci za své problémy sami.
Ano, ačkoliv to možná nevypadá, nejsem rozhodně nepřítelem alternativních přístupů jako takových. Vím, že existují seriózní, slušní léčitelé, lékaři, kteří používají netradiční přístupy, psychologové a psychoterapeuti, kteří duchovní svět vnímají jako integrální složku lidské osobnosti, ale jejich přístup zůstává vyvážený, nedogmatičtí výživoví poradci, astrologové, šamani, konsteláři atd. atd. Tito lidé, na rozdíl od té první skupiny, na nás většinou nevykukují z televizních obrazovek, novinových článků a nenajdeme je obklopené davy uctívačů na esoterických festivalech (říkám většinou, i tam je najdete, ale troufám si říci, že z nich budete mít trošku jiný pocit). Jejich ega totiž stojí ve službách jejich práce, nikoliv obráceně. Měl jsem tu čest jich pár poznat. V poměru tak 7:3 k těm, kteří se pak nachází v některé z následujících skupin. Šarlatáni, pouťoví baviči, lháři, blázni, a hyeny. Období nacházení tohoto poměru, které mohu nazvat třeba eso-střízlivěním je dlouhá léta za mnou, avšak mé další duchovní bádání ovlivnilo zásadně. Prostě vím, že ten esoterický a léčitelský rybníček místy dost zapáchá a nehodlám se před touto skutečností skrývat jen proto, že některé z článků zde na blogu, by asi většina Sysifofců také odměnila bludným balvanem.
Nechci zde rozebírat jednotlivé kauzy, ale za povšimnutí jen trochu kriticky a racionálně smýšlejícímu čtenáři doporučuji, aby si všiml následujícího schématu. Obě reportáže negeneralizují a nenapadají alternativní přístupy jako takové. Ukazují na konkrétní lidi, konkrétní lži, konkrétní praktiky. Pro svá tvrzení mají svědectví jak v natočeném materiálu skrytou kamerou, tak mezi klienty oněch podvodníků, kterých mimochodem stále přibývá a hlásí se reportérům.
Kritika těchto reportáží je naopak založená na tom, čemu psychologie říká argumentační fauly. Čtyři nejčastější, kterých často využívají i tzv. fake news, a neznalý čtenář je těžko odhaluje jsou. Nadměrné generalizování (reportáže napadají alternativní scénu). S tímto faulem souvisí i vyhýbání se konkrétnímu (vůbec se nepozastavují nad všemi konkrétními jasně doložitelnými lži, které v reportážích byly odhaleny. Falešné tituly, falešné členství v profesních organizacích, falešné výsledky laboratorních vyšetření atd. atd.) Podsouvání záměru (reportáže jsou natočené, aby zlikvidovaly alternativní scénu). Argumentum ad hominem – je argument, kterým se diskutující snaží vyvrátit oponentovo tvrzení poukazováním na jeho vlastní názory či jednání, případně i na jeho skutečné či domnělé nedostatky (klasická medicína také není neomylná, tak proč se netočí reportáže o ní?). Na tyto čtyři triky skočí i leckdy nezaujatý čtenář, natož někdo, kdo má pocit, že se jedná o útok na něj, či jeho systém víry, na kterém stojí jeho svět.
Pokud se čtenář začne dívat na podávané informace optikou výše napsaného (a je to opravdu jen naprosté minimum potřebné k mediální a informační gramotnosti), možná se mu bude lépe orientovat mezi řádky. Pro hlubší zamyšlení nad některými souvisejícími tématy si dovolím ještě odkázat na dva články z tohoto blogu.
Fake news – proč hýbou světem a jak na ně a O nemoci a hnízdilech v nás
Závěrem k této části jen dodám. Vím moc dobře jaké to je, když je člověk zoufalý. Kdy má pocit, že vyzkoušel již úplně vše, klasická medicína mu nepomohla a on nebo jeho blízký jen trpí bez naděje na zlepšení. V této chvíli je schopen a ochoten udělat úplně cokoliv. Půjčit si peníze či uvěřit jakémukoliv nesmyslu, který mu slibuje naději. Bohužel i v těchto situacích je třeba mít na paměti, že je kolem nás mnoho takových, kteří této chvíle slabosti bezostyšně využijí. A to buď z důvodu zbožštění svého ega anebo jen k prachsprostému zisku. Většinou k obojímu. Mapa životem neexistuje a smysl našeho utrpení většinou nahlédneme až s velkým časovým odstupem. Nějaké základní varovné signály však existují. První se jmenuje slíbený zázrak, na který zrovna tahle metoda či člověk má patent. Nikdo vám nemůže slíbit ani příští nádech. A pokud je lékař, léčitel, terapeut pokorným člověkem, nejen nabubřelým egem, žádné zázraky vám slibovat nebude. A už vůbec ne takové, které svítí světlem druhé varovné kontrolky. Zaplať a já už se postarám o zbytek. A je úplně jedno, jestli ten zbytek bude máchání rukama, zbavení vás staré karmy, nebo nějaký zázračný přípravek s exotickým názvem, nebo tajná vakcína.
Za naším utrpením se skrývá vždy soustava faktorů. Dědičných (ať už si za tím představíme genetiku nebo karmu), prostředí (co jíme, dýchám, jak žijeme), psychických atd. Optikou duchovního postoje je to práce vesmíru na nás samotných, na naší vlastní ego-velikosti. A ta může mít podobu kování meče, tedy ran palicí za vysokých teplot. A je to také podíl na lidství. Není tady totiž žádných oddělených Jeníčků a Mařenek, nýbrž velké množsví různobarevných korálků spletených nekonečnou nití vztahů, které dohromady tvoří jeden celek. A tento velký obraz prostě nevidíme. Můžeme však k němu býti pokornými, což rozhodně neznamená pasivními a rezignovanými.
Odkazy na reportáže
https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2514004-podvodny-obchod-s-nadeji-lekar-bere-od-nemocnych-statisice-za-udajnou-lecbu
Guru aneb Pod lampou tmu neuvidíš
Druhá část tohoto zamyšlení je s tou první provázaná velmi podobnou nití. Jen na jejím začátku většinou nestojí nemocný člověk, ale člověk hledající odpovědi na ty nejpalčivější otázky lidství. Nezřídka kdy, je to člověk nějak zraněný, nenaplněný a nejistý.
A přesně takový jsem byl i já. A vlastně jsem jím stále. Jen k těmto atributům, které se časem vyjevily jako nikoliv něco, s čím je třeba bojovat, ale spíše jako něco, co je třeba pokorně poznat, uznat a přijmou jako součást lidství, postupně přibývá kvalita, jíž lze nazvat svobodou. Tedy kvalita, kterou jsem vlastně vždy hledal. Dnes vidím, že jsem velmi často kráčel směrem úplně opačným. Jestli dnes zpětně vidím nějaký čas jako „promarněný“, tak je to čas hledání moudrosti po hospodách a hledání spásy u nohou gurua.
Popíši teď obrázek, který z pod lampy vidět není. Ačkoliv jsou to jen obrázky na videu, které by měly být přece viděny vždy stejně. To že tomu tak není bohužel člověk zjistí pouze tehdy, kdy nalezne odvahu „bezpečný“ prostor pod lampou opustit.
Oranžový guru s řadou titulů shlíží na své oddané. Obklopen atributy moci. Zlatým trojzubcem, ornamenty, vysokým pódiem. Oddaní na důkaz jednoty mají oblečené uniformy. Guru jim právě vysvětluje, že by se měli věnovat pouze jedné cestě, protože zkoušení jiných směrů nevede k cíli. A nejen to. Vzápětí jim oznamuje, že on, respektive jeho učitel (který je zpodobněn zlatou sochou v nadživotní velikosti, vedle něj), jim přece přinesl tak velký dar pravého učení. A oni jej znevažují tím, že mu plně nedůvěřují.
Dnes mne při tomto pohledu běhá mráz po zádech. Avšak mám zkušenost, že tento strašidelný obrázek má ve světle svítící lampy úplně jinou chuť. Chuť „jistoty“, že tudy vede ta správná cesta. A když přijde pochybnost, dokonce když se ozve mnoho z těch oddaných, že něco není v pořádku, zvětší se socha, přidá se více zlata, několik nových titulů před jméno gurua a jede se dál. Protože venku, venku je tma a tam lze bez lampy zabloudit.
Mám v úctě každého, kdo dokáže z této Platonovy jeskyně po delším čase ještě vystoupit a vydat se mezi lvy do nebezpečenství noci. Já tam nepobyl zas tak dlouho a měl jsem štěstí (což tak mohu nazvat až dnes), že jsem zkrátka musel jít. A proto vím, že na začátku je strach a samota. Odřezávání pupeční šňůry falešné jistoty může trvat dlouho, ale nakonec to přijde. Nejprve jako slabá vůně, později vítr tak silný, že umožní roztáhnout křídla a konečně vzlétnout – svoboda. Ano, ty lety nejsou nekonečné, přece jenom, tam venku nejsou ukazatele tak jasné, jako pod lampou. Dokonce se tam často pochybuje a bloudí. Ale i při tom bloudění tam kdesi uvnitř stále šimrá větřík svobody. A při tom bloudění člověk potkává další, kteří opustili světlo lampy. Druhy na cestě, která není roubená žádným zlatem. Každý z nich je jinak oblečen a nikdo na dece rozprostřené na louce, či u společného stolu, nesedává výše.
Všichni opravdoví učitelé učí své žáky, aby je nenásledovali slepě, ale aby pochopili všeobecně platné zásady a poučení a způsob cesty, aby si vybrali sami, a to ten jimi samotnými nejlépe pochopitelný, nejmilejší, tedy nejsprávnější a nejúčinnější.
Míla Tomášová – O potřebě individuální cesty za poznáním