Vánoční šílenství vrcholí, před námi je poslední adventní víkend. V pondělí večer začnou žně svátků konzumu. Maminka dostane patnácté kozačky, tatínek nový gadget, děcka další plyšáky, nebo nový playstation. Do toho se přejíme a v lednu budeme smutně koukat na váhu, posíleni novoročními předsevzetími žíti lépe a zdravěji. Církev sebrala pohanům jejich svátky a nahradila je vlastními rituály, ale ani ona z těch ukradených svátků nevyhnala ducha. Tu největší svatokrádež má na svědomí až konzum a povrchnost naší moderní doby. Po vánocích pak vypukne fáze druhá, slevy. Cedulky vyvedené tučnými písmeny na barevných kartičkách budou útočit na naše pocity vnitřního nenaplnění a my se je budeme snažit zaplnit dalšími nepotřebnostmi, instantním štěstím. Napadlo mne, že tyto cedulky jsou až neuvěřitelně podobné oněm moudrům, objevujících se čím dál tím častěji na přebalech knih s tzv. duchovní, či seberozvojovou literaturou, na pozvánkách na různé seberozvojové semináře, nebo v ještě větší míře na sociálních sítích, jako propagace vyzrálé mysli toho kterého gurua či guruíčka. Jsou to takové slevové visačky ducha.
Kdykoliv vidím nějaké takové instantní moudro (rozuměj moudro v jedné, dvou větách, s jasným a jednoznačným sdělením, napsané většinou velkými písmeny na barevném pozadí), tak mám pocit, že někde umřelo další koťátko. Proč? Tato instantní moudra jsou ve skutečnosti totiž takovým filozofickým advertisementem, který říká. Nepřemýšlej, jdi po pocitu, vo ten totiž jde! Reklamní stratégové tento princip velmi dobře znají a ti nejlepší právě díky tomuto jednoduchému principu dokáží udělat světce třeba i z Babiše. Velké postavy ducha v dějinách si tuto lidskou vlastnost, jít po první signální, také uvědomovaly. Proto byla jejich sdělení, namísto jednoduchých návodů a odpovědí, plná zdánlivých rozporů, znepokojujících paradoxů, příkladů, podobenství, příměrů atd. To vše nás nutilo přemýšlet a hledat. A ono hledání, a nikoliv laciné, předžvýkané odpovědi, či manuály k použití života, je ve skutečnosti tím, co nás vede, rozvíjí a je vlastně smyslem a cílem oněch sdělení.
Ano, můžete namítnout, že mnohdy nám zbyde od těchto lidí pár moudrých vět, které všichni rádi používáme, a ty prázdné nejsou. Nicméně u těchto vět tvoří kontext sdělení život samotného autora. Proto mají takovou sílu. Představte si třeba, kdyby „geniální“ marketér Marek Prchal (to je ten co udělal Babiše Babišem) vymyslel slogan – „Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“ Ano, na dost lidí by to zabralo, protože ta slova samotná smysl dávají, ale pro mnoho lidí by to byla prázdná fráze a pro spoustu dalších dokonce nehorázná lež. V kontextu autora citátu, Václava Havla, je však smysl oněch slov naplněn obsahem, o kterém pak můžeme prohlásit, že je moudrý. Druhý příklad je z opačného konce. Kdo by neslyšel ono slavné Descartovo – cogito ergo sum (myslím, tedy jsem). Zvláště mezi esoteriky, i těch zvučných jmen, velmi oblíbené a citované. Bohužel totálně mimo kontext a znalost toho, co vlastně Descartes myslel a říkal. A proto je tak velmi často s posměchem používané jako hloupé tvrzení o tom, že člověk je pouze rozumovou bytostí, a proti tomu je třeba se správně duchovně vyhranit. Možná by byli tito lidoví vypravěči velmi překvapeni, kdyby zkoumali kontext celého tvrzení…..
Ano, existují myšlenkové zkratky, ale ty opět fungují v kontextu. Tím bývá třeba daná chvíle, načasování, životní příběh tázajícího se atd. Jedinou výjimku by tak mohly tvořit koány. Ty by se také daly psát velkými písmeny na barevném pozadí. Avšak koán v sobě obsahuje vždy prázdno, znepokojivé ticho za slovy, někdy dokonce jasný paradox – zkrátka něco, co nás opět nutí pátrat, místo lákavé nabídky jednoduché odpovědi. Takže instantním moudrům se může koán podobat pouze svou krátkou formou, ničím jiným. No a abych přispěl do říše paradoxů také svým dílem, tak zakončím celé toto adventní mudrování jedním instantním ponaučením. Myslím, že počtem znaků bych se mohl vejít do velkých zlatých písmen na růžovém pozadí. Takže přátelé, pamatujme, že instantní moudra nás učí instantně myslet a následně i instantně žít.
PS: Vážím si velmi všech těch moudrých a hledajících, kteří ani v této době k této instantnosti nesklouzávají, a místo jednoduchých odpovědí nechávají ve svých sděleních tajemství, ticho a otázky, které pak každého z nás mohou chvilku vést na jeho vlastní cestě opravdovosti.