A tak se tě, lásko, ptám. Co myslíš. Když tenkrát přišel na svět, ten jehož jméno vzpomínáme, byl již v ten samý den zpečetěn jeho osud? Protože jestli nebyl, a teprve každý jeho krok a všech těch, kdo jeho život utvářeli, stvořil příběh který známe, tak se znovu ptám. Neoslavujeme dodnes nepodařený pokus nebes o spásu člověka? Ech, a jestli byl, jestli už v prvním nádechu Jidáš přijal svých třicet stříbrných, tak se znovu ptám. Je i v tuto chvíli, kdy chlad adventní krajiny proniká tvým svetrem a mé ruce se marně snaží zahřát v tvých, zpečetěn náš osud?
Vítr se rozeběhl po hladině líně tekoucí řeky, jako by závodil s daňkem, co utíká přes otevřenou pastvinu, schovat se do blízkého remízku. A co ty, daňku, jenž každým svým skokem utváříš obraz věčnosti, a co ty větře, kterýž tkáš písně světa již milióny let, vy znáte odpověď?
PS: Krásné Vánoční svátky všem