Zkoumáním jazykové struktury, její topologie a toho, jestli samotná tato struktura neodhaluje hlubší a skryté významové roviny jednotlivých sdělení, se zabývá sémiologie. Géniové jako Ferdinand de Saussure nebo třeba Umberto Eco a jejich myšlenky ohledně tohoto oboru, jsou bohužel běžným smrtelníkům skryty.
Přitom, když se začneme na jazyk dívat jako na symbolický systém, který nějakým způsobem odkazuje k realitě a kde je důležitá samotná struktura tohoto systému, začneme v jazyce vnímat třeba i na první pohled neviditelné kulturní kódy. No a protože, komu by v hlavě nyní neleželo Rusko, přináším dva zajímavé postřehy ohledně ruštiny.
Svoboda člověka, tak jak jí chápeme v západních demokraciích, je velkým dílem svázána se svobodou vlastnit. Tedy něco mít.
Ruština ale slovo „mít“ pro vlastnění neužívá. Takže české: já mám auto, se v ruštině řekne у меня есть машина – tedy u mě je auto. Pokud je něco u mě, tak to implikuje, že to také u mě být nemusí, že je to nějaký dočasný stav, nebo že je mi to propůjčené.
Další zajímavý příklad je sloveso být. Bytí, jakožto vyjádření ontologické podstaty se z jazyka obecně vytrácí, a tak když řekneme, já jsem, automaticky očekáváme, že dodáme také co. Tedy třeba já jsem řidič autobusu, nebo já jsem filozof. Některé jazyky si slovo být ve smyslu plné ontologické podstaty, zachovaly samostatně. Němčina má tak sloveso sein, jakožto obdobu našeho být a dasein, pro bytí plné života a přítomnosti – tedy bytí ontologického. V běžném popisu toho, co/čím člověk je, se však i němčina zachová stejně, jako čeština, angličtina a další. Tj. člověk a jeho podstata/hodnota. jeho bytí, je jaksi ve větě vždy přikryto jeho funkcí v daném společenském systému, která mu následně dává konkrétní tvář. Nicméně, ačkoliv upozaděné, bytí ve větě zůstává. Ruština naproti tomu, když popisuje, čím člověk je, vynechá podstatu člověka úplně. A tak řekne я водитель автобуса – já řidič autobusu.
Nechci ze zmíněných jevů vyvozovat žádné zásadní důsledky, nicméně za zmínku ve vztahu k tomu, jak se nyní odhalují některé znepokojivé rysy ruské národní duše, určitě stojí.