Píseň ticha

„A pak si myslíš, že se stane co:“ Zeptala se nervózně a aniž by mne nechala odpovědět, pokračovala. „Zůstaneš sám, zavřený v kleci se svýma myšlenkama, skrze které si bláhově myslíš, že se prokopeš....

O sestře moudrosti

Posílen dnešním malým vítězstvím, kdy jsem se dokázal po pěti dnech osprchovat a umýt si hlavu, vyrazil jsem na nákup. Věděl jsem, že vzhledem ke své momentální kondici, pěšky nemám šanci, a tak jsem...

O zenu a improvizaci

Foto z vystoupení improvizační skupiny Pod kobercem Improvizace mi do života přináší daleko více, než jsem na začátku tušil. Jejich základní principy jsou – a nebojím se to slovo použít – principy ze...

O námořníkovi a dívce

Byl podvečer pozdního jara. Měsíc v úplňku již prosvítal na ještě bledém nebi a ve sluncem vyhřátém vzduchu vonělo moře. Hejna racků se vznášela kolem lodí rybářů a čekala na večeři. Na lavičce u pří...

O lásce a vůni šeříků

Miluju tu vůni. Vtahuje mne do dávných příběhů a nutí se zastavit a zhluboka dýchat. A tak si mne i letos zavolala svou silou a já vylezl na zídku u silnice a zanořil obličej mezi barevné květy. Vydr...

Kmotřička velikonoční, aneb o strážci lesa

Seděl jsem na břehu jezera a pozoroval oblaka tmavnoucí oblohy na hladině. Občas jsem si rukávem staré fleecové bundy otřel solí zastřené oči. V kraji panovalo ticho, do kterého jen sem tam z zpovzdá...

O hledání pravdy

„Drž se těch, co hledají pravdu. Varuj se těch, co jí našli!“ Když jsem poprvé slyšel toto zenové rčení, úplně mne zastavilo. Má totiž hloubku, není to jen lecjaké plácnutí do vzduchu. Je to dokona...

Křik vran II

Včera jsem po cestě do Nymburku projížděl autem hejnem černých vran. Možná to byli havrani, ale to není podstatné. Vzpomněl jsem si v tu chvíli na dvě povídky, které jsem napsal přes více než deseti ...

Křik vran I

Včera jsem po cestě do Nymburku projížděl autem hejnem černých vran. Možná to byli havrani, ale to není podstatné. Vzpomněl jsem si v tu chvíli na dvě povídky, které jsem napsal přes více než deseti ...