Vzpomínám si na tvůj výraz jak běžíš uličkou poloprázdné noční tramvaje neslyšně jak návštěvnice z jiných světů kterou ses vzápětí ukázala být

Bylo to v zatáčce před předposlední stanicí tam, kde sebou tramvaj nervózně hází  a hlasitě skřípe koly uvězněnými v kolejích

Vypadalo to, jako by síly země na tvůj běh neměly žádný vliv a než doběhla si ke mně, já zaslechl tvůj křik Vyskoč!

A když se tramvaj pod mostem zase líně protáhla tak, že bylo vidět z jednoho konce na druhý byla jsi pryč

Ostatní zahleděni do svých digitálních světů či klimbající, dnem zmoženi jen se tak nervózně otřásli jak myš, které se podařilo uniknout káněti

Je to už drahně let, a přesto vzpomínám si na tvůj výraz jak běžíš uličkou poloprázdné tramvaje neslyšně jak návštěvnice z jiných světů kterou ses vzápětí ukázala být