Tento rok poprvé

za svitu slunce pozdního léta

snesl se posel podzimu

nejprve ve mně

Snášel se zvolna

s lehkostí kroužícího káněte

v neviditelných kruzích

k hluboce zoranému poli

Vždy, když už se zdálo

že konečně ulehne

vyzvedl ho poryv potměšilého větru

zas vysoko na nebe

Pak přitáhla od severu mračna

nasycená živly vody, větru a ohně

a skrze ten malinký, nevinný list

spojila je se zemí

Když bouře utichla

byl pryč

Jen rozblácené pole

a vyvrácený strom s ohořelou větví

v oběti příštího jara

budou ho ještě chvíli

vzpomínat

Tento rok poprvé

nejprve ve mně