Je konec roku. Dříve jsem tím trošku pohrdal, ale pak jsem si všiml, že to stejně dělám. Ano, bilancuji. Možná proto, že si stále více uvědomuji, že tou nejvzácnější komoditou, kterou od stvořitele (a je úplně jedno, jestli si za tímto pojmem představíme vousatého starce, evoluci nebo číslo 42) máme k dispozici na tomto světě, je čas. A ten kvapí. A tak je asi dobré se čas od času zamyslet nad tím, jestli ho používáme smysluplně. A to i přes to, anebo možná právě proto, že pojem smysluplnost každý naplňujeme individuálním obsahem.
Před několika týdny proběhla médii kauza matky, která odmítla očkovat své dítě proti tetanu. Nechci hodnotit to, co se seběhlo poté. Pro mne v této kauze byl důležitý jiný okamžik. Ta paní totiž řekla jednu větu, která mi velmi pomohla v uvědomění si toho, kde svým časem plýtvám úplně zbytečně. Ta věta zněla. „Pro mě je očkování rovno vraždě.“ A já si přátelé uvědomil, že jsem mrtvý, respektive zavražděný. A naprostá většina z vás, co čte tento příspěvek, také.
V tomto prohlášení je zakódováno důležité poselství o tom, kam až může dojít myšlenkový svět těch, kteří ztratí schopnost rozlišovat mezi spekulacemi, domněnkami a názory založenými na empirických zkušenostech a faktech. Ta věta, kterou paní použila, je signifikantní hned ve dvou ohledech. Jednak je nesmyslná (ne, opravdu nemám pocit, že bych byl zombie) a jednak je emocionálně totálně přestřelená. Jako by nedostatek jednoho musel vyvážit přebytek druhého.
Již nějaký čas si všímám, že se ocitáme v době, kdy pro mnohé je kulatost či nekulatost Země věcí názoru. V několika diskusích jsem se dokonce naprosto explicitně dozvěděl, že k názoru nejsou argumenty potřebné. Názor je skutečnost. Howgh.
Následuj ty, co hledají pravdu. Střez se těch, co ji našli.
A nyní zpět k bilancování a času. Trávil jsem letos hodně času tím, že jsem se snažil s těmito novodobými věřícími diskutovat. Několikrát mi bylo podsouváno, že mě to musí bavit. Omyl přátelé. Stejně jako Ondřej Vetchý v jednom rozhovoru říká, že jej srážka s ignorantstvím a hloupostí psychicky ničí, tak je to i se mnou. Tyto diskuse jsou pro mne zdrojem stresu a bolesti. A to nikoliv proto, že bych potřeboval vítězit v nějakých disputačních kláních a nedaří se mi to. (Ostatně v mém chápání pravdy není pravda nějaký konečný finálním postulát, ale spíše neustálé, poctivé aktualizování a revidování dosažené úrovně poznání.) Má motivace a následné pocity beznaděje a někdy i duševní bolesti, jsou způsobené jednou jedinou věcí. Uvědomuji si, že tento post faktický způsob myšlení je primárním důvodem stavu našeho světa. A proto, stejně jako Ondra Vetchý, i přes to, že mne to vlastně vůbec netěší, investuji svou energii a čas do vysvětlování, sbírání zdrojů, argumentace atd. Jenomže díky té paní, co mne prohlásila za zavražděného (a slovo díky je zde použito záměrně) jsem si uvědomil jednu zásadní věc. Tyto diskuse nemají smysl. Nemají smysl ve chvíli, kdy se myšlenkový svět jedné strany vymkne z opratí rozumu takovým způsobem, že je schopen prohlásit něco takového.
Neurovědci měřili, jaká mozková centra jsou aktivní v okamžicích kdy hovoříme o faktech, o morálních soudech (víra), kulturních zvyklostech a o vkusu. Dospěli k velmi zajímavému a svým způsobem znepokojivému závěru. Pokud hovoříme o faktech a o morálních soudech (což je pojem zahrnující naší osobní víru-přesvědčení), jsou aktivní úplně stejná mozková centra. Na pozadí této skutečnosti není pak těžké si představit, že rozmluvit mladému muži s kalašnikovem v ruce, chystajícímu se postřílet pár lidí ve Vídni, nebo uříznout hlavu učiteli v Paříži, jeho záměr, je nemožné. Respektive ono by to možné bylo – a dokázal to kdysi velmi přesvědčivě salesiánský kněz Jan Bosco při své práci s mladými delikventy -, ale potřebovali bychom na to stejné množství času a energie, která byla za potřebí k tomu, aby se z „nevinného“ dítěte, stal mladík odhodlaný ve spravedlivém přesvědčení zabíjet. No a ten my nemáme. A v diskusích na facebooku, kdy jsou věřící ještě obklopeni kmenem svých spolubratří, už vůbec ne.
Příměr výše je extrémní, ale v principu je úplně stejný jako u zmíněných novodobých věřících ve svatý názor, který je faktem sám o sobě. Teď to možná vypadá, že si dělám legraci, ale věřte, vůbec to za legraci nepovažuji a ani nechci být sarkastický.
A opět zpět k času a bilancování. Nejsem žádný válečník. Daleko raději píšu básničky, povídky, čtu si, studuji anebo si hraji se svou dcerkou. A tak jsem se rozhodl, že se na tomto bitevním poli, kde už z principu toho, že se jedná o bitvu, což vždy obsahuje křik a krev, již angažovat nebudu. Mnozí si oddychnou…. A s tou bitvou nepřeháním. Hybridní válka není výmysl, a tak soudruzi v Rusku mají velkou radost ze všech těch užitečných idiotů, kteří pomáhají šířit v trollích farmách vymýšlené konspirace a rozkládat tak demokracie zevnitř. Btw. tato skupina lidí je velmi pestrá, jak je vidět třeba na protestních akcích odpůrců roušek, kde se na náměstí v jednom šiku mohou potkat pravicoví extrémisté, levicoví extrémisté, fotbaloví rowdies, konspirátoři všech kategorií a ezoterici. Z psychologického hlediska to tak překvapivé není, ale to je na jiné pojednání.
Nedokážu však být lhostejný. Má další energie bude tak napřená na osvětu v řadách, kde to smysl má. Tam, kde je možné předcházet dalším bitvám. Avšak tento plán vyžaduje dlouhodobější úsilí a hlavně, aby vůbec mohl být funkční, další sebevzdělávání. Jen pochopení širokých souvislostí, které mají kořeny v obou částech naší bytosti – tedy v té biologicko-psychologicko-spirituální, tak v té sociální, může být základem pro případné pozdější předávání.
A tak se již pár měsíců koupu v myšlenkách těch, kteří svou genialitou dokázali formulovat postřehy a teze, které pomohly lidstvu hlouběji pochopit jeho chování, motivace, postoje, touhy, cíle, naděje. Tito lidé se v naší civilizaci objevují již od antiky, v různých fázích občas jejich myšlenky prosvětlili temno středověku, aby se stali v renesanci nadějí pro další vývoj lidstva. A i dnešní doba je těchto novodobých osvícenců plná. Stejně jako jejich předchůdci se vyznačují poctivou a neúnavnou prací, schopností sebereflexe, humanismem a naopak „neschopností“ formulovat své myšlenky do jednoduchých a všespásných prohlášení, které je pak možné pomocí zásadní dovednosti novodobých internetových vzdělanců – tedy schopnosti zmáčknout na klávesnici kombinaci znaků ctrl c a ctrl v – šířit dále po sociálních sítích.
A ačkoliv již začínám pociťovat značné opotřebování mozkových závitů, tak čas strávený ve společnosti těchto učenců mne baví a naplňuje. Priority pro rok 2021 jsou tedy jasné. Proškrtat facebookové „přátele“, nevěnovat čas a energii prostředí, které není jakkoliv přínosné, nastavit používán fb na maximálně 15 minut denně, více číst, studovat, samozřejmě milovat a to v tom nejširším slova smyslu, a když pánbůh dá, tak snad i nějaká ta divadelní prkna. To nezní vůbec špatně.
PS: No a abych nebyl sobec :-), tak se občas podělím o podnětné nálezy. Zde je jedna z přenášek, kterou rozhodně doporučuji. Je opravdu skvělá a představuje to, co znamená poctivé a komplexní, integrované myšlení. Marek Orko Vácha – Společenstvo obětí