Tento rok poprvé
za svitu slunce pozdního léta
snesl se posel podzimu
nejprve ve mně
Snášel se zvolna
s lehkostí kroužícího káněte
v neviditelných kruzích
k hluboce zoranému poli
Vždy, když už se zdálo
že konečně ulehne
vyzvedl ho poryv potměšilého větru
zas vysoko na nebe
Pak přitáhla od severu mračna
nasycená živly vody, větru a ohně
a skrze ten malinký, nevinný list
spojila je se zemí
Když bouře utichla
byl pryč
Jen rozblácené pole
a vyvrácený strom s ohořelou větví
v oběti příštího jara
budou ho ještě chvíli
vzpomínat
Tento rok poprvé
nejprve ve mně