Dnešní putování by se dalo nazvat – skoky v čase. Začali jsme na vrcholu Břístevské hůry kde se nalézá zřícenina barokní kaple Povýšení sv. Kříže z roku 1714. Kaple po úderu blesku vyhořela v letech 1764, 1818 a 1878. Traduje se, že poslední vyhoření bylo způsobeno při pálení čarodějnic.
Když jsme byli na vrchu, dorazila tam dvojice starších manželů, se kterými jsme si nádherně popovídali o historii kraje. Pán vyprávěl, že to možná byl jeho děd, kdo to měl na svědomí, nebo že u toho minimálně byl. Podle počítání by to musel být spíše jeho praděd, ale zas na druhou stranu, bůh ví, kolik různých pradědů vyprávělo svým vnukům a pravnukům tuto historku v první osobě 🙂 Aneb jak vznikají mýty v přímém přenosu 🙂
Pak jsme v čase poskočili do historie nedávno minulé a navštívili místo, které je nerozlučně spjato s pábitelstvím pana Hrabala. Lesní vesnice Kersko, kde měl mistr chatu a natáčely se Postřižiny. Co myslíte, dali jsme si kance se zelím, nebo na šípkové? 🙂
Po vynikající večeři jsme se vydali v čase o nutný kus zpátky. Místo, na kterém leží jeden z prastarých stínů našich dějin. Libice. Místo kde bylo v roce 995 vyvražděno Slavníkovské knížectví Přemyslovci. Na místě hradiště jsou nyní odkryté základy a stojí památník se sochou sv. Vojtěcha a sv. Radima.
Bylo to krásný podzimní den. Jen jsem si opět s lítostí v duši uvědomil, že lidské dějiny jsou svým způsobem dějinami šílenství, válek a násilí….
Btw. Autoři sousoší jsou manželé Marie a Vojtěch Adamcovi. Vojtěcha Adamce jsem bohužel poznat nestihl, ale jeho paní ano a mohl se podívat do domácího ateliéru, kde manželé tvořili. Jsem za to moc vděčný.