To si takhle na podzim vymyslíte ptákovinu, že by bylo moc fajn se podívat na ostrov u Davle, na kterém se nachází zbytky kláštera sv. Kyliána. Vaše drahá k tomu dovymyslí báječný dodatek, že by to mohlo být na Štědrý den.
Pokusy, jak zajistit loď selžou, a tak navrhnete drahé nějakou rozumnější alternativu. To by však nesměla být z rodu jelenů. „Jedeme tam a lodičku si od někoho místního půjčíme!“ prohlásí neoblomně a jede se. (Tedy bylo to trošku delší povídání, ale to do příběhu nepatří J )
Procházíme Davlí a zvoníme na jednotlivá stavení podél řeky. Takové pěkné štědro-polední povídání s obyvateli Davle. Navštívili jsme jich poměrně dost. Bohužel, nikdo nemá, nebo mu jí ukradli a nebo už jsou zazimované.
Pak se jdeme podívat k řece naproti ostrovu, jestli tam přece jenom nějaká nepřivázaná pramička není, a pak…. Stopneme si loď. Ano, loď, na které se plaví partička lidí s kytarami, která již třetím rokem pořádá vánoční posezení na ostrově. Zamávají na nás a přistanou u mola, na kterém stojíme.
O chvíli později se spojí dva svátky. Ten, co má kořeny pohanské, a křesťanský, protože nedaleko základů bývalého kláštera se rozhoří oheň, uvaří se svařák, opečou se buřty a rozezní se táborové písně mého dětství, když jsem nedaleko Davle, v jednom srubu vyrůstal. To vše ve velmi přátelském duchu – vždyť náhody přece neexistují a je Štědrý den. A to ježíšek naděluje dárky.
Následuje procházka po ostrově. Je to moc pěkné místo a v tento čas má opravdu podmanivou atmosféru. Pomalu se smráká, řeka kolem zpívá svou tichou zimní píseň a vydáváme se zpět. Ještě však s podvečerní plavbou kolem ostrova.
A tak ve chvíli, kdy se kolem ve staveních rozzáří mnoho dětských očí pod rozsvíceným stromečkem, září oči i nám, při loučení s vodními trampy. Díky Ježíšku, byl to opravdu štědrý den.