Křik vran I
Včera jsem po cestě do Nymburku projížděl autem hejnem černých vran. Možná to byli havrani, ale to není podstatné. Vzpomněl jsem si v tu chvíli na dvě povídky, ...
Kmotřička vánoční, aneb o slzách a člověku
Seděli jsme vedle sebe a chlad zimní krajiny tančil v podobě páry kolem našich úst. Slunce zapadalo za mračnou hradbu na obzoru a kmotřička stále nic neříkala. ...
Není trvalého štěstí v žádném z předmětů světa. Je v nás. Aneb o dlouhé cestě.
„Není trvalého štěstí v žádném z předmětů světa. Je v nás…“ Asi většina z nás tento citát, kterým Eduard Tomáš zahajoval jeden ze svých pořadů, důvěrně zn...
Hovory s tou, která překročila čas
Poprvé jsem jí potkal před čtvrt stoletím. Zjevila se tenkrát v podobě jestřába. Od té doby jsem se s ní setkával opakovaně v různých podobách. Dlouhý čas však ...
Co je pro mne fotografování a proč nemám rád fotografické průvodce
Focení mne bavilo již tak od patnácti let. Byla to totiž alchymie. Pro dnešní generaci už těžko představitelná. Na dveřích koupelny nápis – zákaz vstupu, v koup...
Oslo – aneb tři dny na severu
Krátký report o norském hlavním městě a postřehy o sociálním systému a životu norské společnosti. Město turistické Na začátek krátkého vyprávění bych chtěl vyv...
Nejen o Barceloně
K napsání této úvahy, na horké téma islámského terorismu, mne inspiroval příspěvek jednoho mého kamaráda na Facebooku. Stěžoval si v něm na zjednodušený mediáln...
Příběh (nejenom) jedné knihy
Na konci osmdesátých let psal můj děda knihu o Průhonickém parku. Vzpomínám si moc dobře na jeho zakouřenou pracovnu v pražských Vršovicích a zvuk psacíh...
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.