Dírou v prorezlém okapu
prosmýkl se unavený paprsek
Asi sám sebe překvapil
neboť slunce již dávno zapadlo
a tak zůstal stát
na půli cesty mezi prastarou rzí
a kastrolem, který
na sluncem a deštěm bičované zápraží
postavil poslední výpravčí
jenž tu kdys
již od brzkých ranních hodin stával
Paprsek zářil slabým
avšak velmi jasným světlem
a rozechvělé fotony
milovaly se v něm takovou něhou
že rozezpívaly rezavé kolejnice
chvějící se pod nánosem prachu
mlžným chladem jarní noci
K otvoru
šklebícímu se až na samém konci žlabu
doputovala dešťová kapka
Chvilku váhala
ale pak zahlédla tu zvláštní zář
a zaslechla zpěv kolejnic
Pustila se tedy rozpraskaného okraje
a i její molekuly začaly se milovat takovou něhou
že společně se zářícím paprskem
a tóny pokroucených kolejnic
vyvolali, ti tři
z hlubin noci
na kratičký oka mžik
to nejkrásnější ráno
Starý výpravčí si prohrábl šedé vousy
a posunul smaltovaný hrnec
o kousek blíž ke dveřím
Opřel se o dřevěné futro
v němž panty svíraly dveře
z posledních sil dlouholeté lásky
zavřel oči
a čekal
až koleje donesou k němu první tóny
posledního vlaku v údolí