Držel jsem tě v náručí a díval se jak usínáš. Tvé tělíčko se uvolnilo tak, že jsem cítil, jak se mi vpíjí do dlaní. Takové lásky, pomyslel jsem si. Takové lásky v jednom tichém okamžiku.
Když jsem tě ukládal a přikrýval, bodlo mne pod hrudní kostí, tam kdesi, kde se krčí všechny naše strachy. Najednou mi došlo, že až ti bude tolik, kolik je nyní mně, já už tady nebudu. Nebylo to nějaké rozumové uvědomění, byla to hluboká, bytostná konfrontace s nepřekročitelnou daností. V tu chvíli jsi mne svou drobounkou ručičkou chytla za palec a stiskla. Vzala jsi mou duši na návštěvu ke své a konejšila jí.
Když jsem se pak v noci díval na Lunu schovanou v beránčích mracích, stále byly naše duše spojeny a já mohl na okamžik zahlédnout, jak se díváš, tam někde v té neznámé budoucnosti, na úplně stejné nebe, a já jsem v té chvíli stále s tebou.
Takové lásky v jednom tichém okamžiku…..